Čtyřletá občanská válka rozvrátila život v celé zemi. Vojska režimu alávitského prezidenta Asada ani radikální sunnitští povstalci neberou na civilisty ohledy. Východ země ovládá a terorizuje "Islámský stát". Polovina běženců jsou děti.
Vleklá válka vyhnala z domovů miliony lidí, mnozí se v posledních letech ale vrátili. Rostoucí aktivity povstaleckých skupin i socioekonomické potíže ale návratovost výrazně omezily. Z domovů navíc odcházejí další lidé.
Zemí zmítá násilí od pádu vlády v roce 1991. V posledních letech se podařilo alespoň zčásti stabilizovat vládu, získat lehké zbraně a s pomocí Etiopie a Keni potlačit islamistické povstalce, na rozvrácenou zemi ale udeřilo sucho a hlad.
Nearabské vesnice v západosúdanském Dárfúru jsou léta vystaveny teroru provládních milic kvůli zdejším povstalcům proti autoritářskému prezidentovi Umaru Bašírovi. Ten vládne od převratu v roce 1989. Je na něj vydán mezinárodní zatykač.
Dvouletá občanská válka připravila obyvatele o dobytek, nestihli osít pole a krize kvůli hladu eskaluje. Závislost na letecké dopravě, boje a deštivé počasí ztěžují distribuci pomoci, místy o ni běženci bojují. Přišly statisíce uprchlíků ze sousedních zemí.
Od svržení vážně nemocného diktátora Mobutu Sese Seka v roce 1997 zemi zdevastovala série válek a povstání řady ozbrojených skupin. Zemřelo až 5,4 milionu lidí, teror vyhnal z domovů miliony civilistů. Pomalu se vracejí, země stále není stabilní.
Přes dílčí uvolnění např. v otázkách cenzury užívá junta ovládaná největším z četných etnik v zemi - Bamary - represí proti etnickým i náboženským minoritám, v posledních letech zejména Rohingům, pokládaným za nejutlačovanější menšinu na světě.
Do země žijící léta na pokraji sektářského násilí se přelily boje ze Sýrie. Postup "Islámského státu" vyhnal z domovů miliony lidí. V zemi jsou statisíce uprchlíků ze Sýrie. Přes půl milionu lidí živoří v mrazivých horách na severu země.
V roce 2013 svrhli převážně muslimští povstalci z uskupení Séléka prezidenta Bozizého. Reakcí byl vznik křesťanských milicí Anti-balaka a teror a msty vůči civilistům, podle dostupných zdrojů z obou stran. Od roku 2014 panuje křehké příměří.
Vojenská diktatura v jedné z nejchudších zemí světa dusí křesťany i muslimy. Volby neexistují, služba v armádě je v podstatě neplacenou otročinou na dobu neurčitou. Režim se udržuje i díky penězům z EU, podle kritiků jimi nezmírňuje chudobu.
Země je cílem uprchlíků hlavně z Afghánistánu, i z Pákistánu ale lidé utíkají. Především ze kmenových území na severu země poblíž afghánských hranic, kde operuje hnutí Taliban. Pákistánská armáda se toto hnutí na svém území snaží potlačit.
Počtem lidí bez domova zemi patří druhá příčka hned za Sýrií. Z domovů je vyhnal půl století dlouhý konflikt vlády s levicovými povstaleckými skupinami, zejména FARC. Konflikt je nyní utlumený, do bezpečné země má ale Kolumbie daleko.
Růst počtu běženců vyvolala válka v Donbasu mezi armádou a dobrovolníky na jedné a separatisty a ruskými vojáky na druhé straně. Mnozí uprchlíci z regionu s výrazným zastoupením etnických Rusů překročily hranice do Ruska.
V roce 2012 se proti vládě vzbouřili Tuaregové a islamisté na severu země. Islamisté si pak podrobili i Tuaregy, než je porazila francouzská intervenční vojska. Koexistence vlády a Tuaregů je obtížná, aktuálně ale panuje příměří.
Nigerijce vyhnalo z domovů na severovýchodě země salafistické teroristické hnutí Boko Haram. Počet uprchlíků přesáhl jednoho milionu. Společná operace nigerijské, čadské a kamerunské armády islamisty následně zatlačila do hor.
Írán mnohem více uprchlíků hostí (zejména afghánské a irácké), než kolik lidí z něj prchá. Roli hraje perzekuce (zejména nešíitských menšin, například Kurdů, či z politických důvodů) i vliv mezinárodních sankcí na ekonomiku a dostupnost služeb.
Vzhledem k počtu obyvatel není uprchlíků z Ruska mnoho, v EU ale početností patří do první desítky. Do EU míří relativně hodně Čečenců, ze země také odcházejí lidé pronásledovaní kvůli politickému přesvědčení či sexuální orientaci.
Kosované míří zejména do Německa a Maďarska (i proto staví Maďaři plot na hranici se Srbskem) kvůli nezaměstnanosti a chudobě doma. Německo ale Kosovanům ani další komunitě - prchajícím srbským a kosovským Romům - uděluje azyl jen minimálně.
